Účast
Devon: Jirka, Marika, Mojmír, Pavel, Thomas
Dagmar: Matouš, Vláďa
Myotis: Aleš
Tato internacionální a nečekaně silná sestava byla narychlo upečená v sobotu večer U Němců a doladěná v průběhu pondělka. Po srazu v 11 hodin u Kance chvíli diskutujeme o všem možném, jeskyněmi počínaje a jeskyněmi konče, potom už se vydáváme na místo činu. Dlouho jsme tady nebyli, kdo ví, co se dole za ty dva dny změnilo…
Dolů to bereme exkurzním tempem spojeným s výkladem o jeskyni. Do dómu se přesto dostáváme rychle. Dobrá zpráva je, že na spodních hatích není žádná voda, bohužel na čelbě se dle předpokladu vytvořilo jezírko, které se rozhodujeme překýblovat až do dómu. Pavel si obléká milovaný atombordýlek a začíná na spodní lanovce, následně se přesunuje na čelbu a jde mu to hezky od ruky. Je vidět, že jeskynní absťáček na pár akcích je pro něj silnou motivací na slušný výkon. Těžební soukolí jede jak má, klidným, pohodovým tempem s jednou krátkou pauzou na svačinku. Chvíle, kdy se těžba zbrzdí kvůli kamenům, využíváme k plnění kýblů kameny předtěženými na minulých akcích, daří se je skoro všechny transportovat do dómu. Na pozicích se opět různě střídáme, postup kupředu je jasně vidět. Profil těžíme opět úsporný, kvůli materiálu a také kvůli lepšímu nasměrování. Ubíráme levou stěnu pro částečné srovnání meandru. Bohužel čelba se už natolik vzdálila od konce trubky vzduchotechniky (4-5 metrů), že postupem času se vzduch na čelbě stává opravdu „kvalitním“. Z toho je jasné, že průvan se opravdu i přes nízký volný profil nekoná. Jako poslední se těžby ujímá Jirka, který asi dovede z vydýchaného vzduchu vyždímat poslední molekuly kyslíku. Já mezitím zkouším něco málo vytěžit z domnělé chodbičky v levé stěně sifonu. Nejdřív to vypadá pouze na hrnec, ale po dalším snažení se mi daří vytěžit dost materiálu na to, abych v úzkém sifonu otočil sondážní roxor. Daří se mi ho skoro celý zarazit pod strop odbočky pod úhlem asi +15 stupňů, což už téměř s jistotou potvrzuje teorii chodby. Nenarážím na nic pevného, chodba vede dál, jen už na hlubší průnik nemám sílu.
Po vytěžení zhruba 110 kýblů už toho máme vcelku dost, sice nám na čelbě je při pohledu kupředu jasné, že stačí relativně málo, snad 10 kýblů a mohli by jsme být o něco chytřejší, ale sil rychle ubývá a jsme dokonale promočení, rozhodujeme se akci ukončit. Přes to, že po posledním rozšíření volné mezery pod stropem došlo ke zřetelnému zlepšení vzduchu. Určitě to ale nemá na svědomí průvan (bohužel), ale pouze lokální cirkulace vzduchu z volné prostůrky nad námi. Po nasoukání se do úzkého čela plnícího se přitékající vodou totiž můžeme nakukovat do volného profilu šířky cca 40cm a výšky asi 15cm, za kterým je volná dutina těžko odhadnutelných rozměrů. Je vidět dokonale čistá stěna s výraznými břity. Štíhlejší kamarádi, kteří se dokážou nacpat o kousek víc dopředu, to odhadují na úzký a nízký komín snad možná s náznakem horizontálního pokračování, ovšem to jsou jen dohady. Ty si budeme moci ověřit v sobotu, pokud voda dovolí a bude dost lidí. Každopádně to bude velmi zajímavá a lákavá akce. Překonaný? a dosud jediný zával, jediná odbočka, a také dosud nejvýraznější pokles a následný vzestup profilu sifonu v celém jeho průběhu by měly něco znamenat! Skutečně by to mohlo odpovídat předpokládanému škrtícímu místu v sifonu. Ale už dost fantazie, balíme nářadí a vyrážíme za ostatními k povrchu, kam vylézáme kolem 17 hodiny.
Po převlečení do čistého se tentokrát nezvykle brzy postupně scházíme v Ostrově U Němců, kde při venkovním posezení u občerstvení opět probíhá všemožná diskuse od jeskyní přes závody v pojídání tyčinek, pití piva lžičkou, pojídání 20 stroučků česneku (opět naštěstí jen vzpomínky) a tak podobně. Ještě za světla se rozcházíme o rozjíždíme na všechny strany do svých domovů a základen.
Hostům se naše lokalita líbila, ocenili i odvedenou práci a technická vylepšení pomáhající nám při práci. Zvlášť hatě sklízí zasloužené uznání. V náročném bádání obstáli všichni bez problémů. Snad se zase někdy potkáme, tady nebo někde jinde. Díky všem zúčastněným za odvedený krásný výkon!