Po dvou týdnech opět vyrážíme na naši kmenovou lokalitu podívat se, jestli nám náhodou už vchod nezapadal listím a udělat v dole zase nějaký kus práce
Nejdříve u parkoviště vítáme Kiku tady u nás v krasu (ačkoli už v autě z Plumlova jí Sfigi velmu zevrubně seznámil s problematikou speleologie
). Rychle se pak převlékáme. Už ať jsme tam. Cestou k jeskyni jsme se však vinou sv. Huberta přece jen zdrželi - to si tak jdeme po louce k závrtu, když v tom na nás zpoza lesa vybafne zástup veselých lidí a krásných koní. Necháváme se zlákat jejich voláním a příjímáme jejich pohoštění v podobě výborných vdolečků, svařáku a čaje. V průběhu si na nás berou kontakt, tak snad se pár těchto lidí i podívá s námi do podzemí, uvidíme . A aby toho nebylo málo, jsme zváni na palubu jejich vozu o výkonu dvou statných koní a vezeme se až k lesu, kde se loučíme a jen se ještě ohlížíme, jak koně tryskem uhánějí zpět po louce, řízeny zkušenou slečnou kočí. Konečně tedy jsme u závrtu a uháníme dolů k čelbě, kde vězí stále hlubší propástka (ke konci akce by se do ní vešli 3 průměrní badatele na sobě stojící). Prakticky zasvěcujeme Kiku do procesu těžby a za chvíli je první várka 21 kýblů naházená v jílodolu, vrháme se na jejich tahání a výsypku na povrch. To, co dnes Sfigi hrabe na čelbě, je převážně písek promísený jílem, mezitím nám rukama projde pouze 5 kamenů okolo 40 cm.
Jdeme na druhou sérii, na čelbě už to jde hůř, profil v úrovni ramen nedosahuje ani půl metru, na konci akce bude potřeba jej trochu pravit. Směrem tušeného pokračování (k Damoklovu dómu) se profl zužuje až na 15 cm, naopak pod nohama a směrem ke vchodu se profil naštěstí rozšiřuje na 70 cm, avšak sehnout se a hrabat je po druhé sérii kýblů již dost obtížné. Na závěr těžby už jen vyhrabem 5 kbelíků hlíny. Pod Sfigiho taktovkou pak Kika absolvuje exkurzi do propasti a spodního patra, Fos provádí úpravu profilu sondičky, já mu občas zkouším asistovat.
Po práci a exkurzi balíme cajky jesykni opouštíme a po tmě jdem zpět k autům, koně už jsou bohužel dávno pryč, a my se ještě rozmýšlíme, zda přijmout pozvání do Těchova, avšak čas pokročil, je půl deváté a my musíme domů.
Dneska nám to pěkně odsýpalo, děkujeme Kristýně za pracovní nasazení a rádi ji tu opět uvidíme, pořadatelům Hubertovy jízdy (pokud se pletu v názvu, prosím o opravu!) děkujeme za vřelé uvítání, pohoštění a že se nebáli našich špinavých úborů
