Tento měsíc proběhla již druhá expedice do západního Tötesgebirge (údolí potoka Rettenbach). Naším cílem byl především průzkum jeskyně Spiegelwandhöhle, jejíž vchod jsme lokalizovali na závěr minulé akce. Jeskyně je dlouhá 310 m s výškovým rozsahem 41 m. Sama o sobě je poměrně jednoduchá, jsou zde dva malé lezecké stupně (nutná SRT), ostatní stupínky volně lezitelné. Skládá se ze sítě vysokých stupňovitých meandrovitých chodeb, které jsou propojeny nízkými horizontálními tlakovými kanály. Celá jeskyně je ukončena malým sifonem – zde se zastavili rakouští jeskyňáři v roce 2008. Vchod je situován v „Zrcadlové stěně“ cca 150 výškových m nad dnem údolí, nejhorší částí je samotný přístup po strmém – převážně suťovém svahu s několika téměř lezeckými partiemi. V sobotu ráno vyrážíme na lehko (pouze vrtačka, kovárna a lana) na prvotní průzkum. Po prolezení členitých prostor a vystrojení dvou stupňů končíme ve vysoké puklinovité síni zakončené sifonem. Zde přichází ke slovu Tomáš, náš hlavní potápěč, který naznává, že situace je příznivá pro potápění. Vracíme se tedy do tábora, naobědváme se a do 5 vaků nadupáme výstroj pro sólopotápěče (Tomáš se rozhodl prvotní průzkum provést s konfigurací 2 x 3l na 300bar). Po náročném odtransportování výstroje k jeskyni a dále k sifonu se Tomáš vrhá na ponor. Vrací se s pozitivním poznatkem. Byly ověřeny možnosti dalšího podrobnějšího průzkumu. Hlavní úkol expedice byl splněn. Večer po náročném dni rozděláváme oheň, zahříváme se rozmanitým sortimentem silných alkoholických nápojů, opékáme špekáčky a plni dojmů plánujeme co dál. V brzkých ranních hodinách uléháme do spacáků. I nedělní dopoledne se rozhodujeme věnovat jeskyním. Rozdělujeme se na dvě družstva. Štajgr s Pavlem vyrážejí na rychlovku do gigantické jeskyně Naglsteg. Já, Tomáš a Jirka se přesouváme o 20 km dál k Hallstatu. Zde máme v plánu exkurzně nakouknout do periodické vyvěračky Kessel (součást gigantického systému Hirlatz). Jirka nám tentokrát zajištuje povrchovou hlídku. Vystrojujeme si malý stupeň k hlavnímu vstupnímu jezeru. Poté se s Tomášem nasoukáme do výstroje a s konfigurací 2 x 6l na 300 a 2 x 7 na 300 se zanořujeme do prvního sifonu, který je dlouhý 45 m a dosáhli jsme v něm hloubky 5,3 m. Viditelnost naprostý křišťál, krásné rozměrné prostory s pouze jedním užším místem, teplota vody 5°C. Za sifonem shazujeme výstroj a jdeme obhlédnout druhý sifon, kde se orientačně zanoříme. Viditelnost opět špičková a rozměry ještě větší. Čas nás však bohužel tlačí a vracíme se zpět. Valíme do Bad Ischlu, kde nabíráme Pavla, loučíme se s naším kamarádem Štajgrem a vyrážíme zpět k domovům. Petr.