Nezařazený: Jazz
Pár minut před 13 hodinou se prozatím ve třech scházíme v Suchdole při obvyklé nakládce strojů. Brzy nato jsme už u Kance, převlékáme se, nakládáme na vozík obvyklé stroje, nové a opravené nástroje a bez meškání vyrážíme k závrtu.
Chystáme vše potřebné a brzy jsme v plném nasazení v sondě. Pomocí nové palice není problém rozmělnit velké kameny uložené tu z dřívějška. Sice to dá trochu práce, ale palice jasně vyhrává. To už jsme čtyři – náš tým po 14 hodině posiluje Jazz. Ve čtyřech lidech můžeme těžit plynule až na povrch. Nejdřív jenom kamení, později i sedimenty.
Situace na čelbě se ve směru našeho snažení odminula příliš nemění – pouze teď můžeme pohodlně nahlédnout do míst, která před týdnem Jirka pouze fotil stylem natažené ruky. Úzké pokračování za meandrem se nemění, stejně tak i volný profil pod stropem výšky asi 25cm a podobné šířky. Konec vidět není – pokračování se stáčí vpravo a vzhledem k poněkud vydýchanému vzduchu se žádný průvan nekoná. Výška profilu je hodně přes metr, šířka bohužel pouze kolem max. 30cm. Další těžbě brání sice uvolněný, ale palici odolávající blok u levé stěny.
Proto naše snažení přesouváme do levé zatáčky meandru, v jejímž dně jsme dříve našli mezery mezi kameny a kusy sintru. Daří se a postupně odkrýváme náznak širší klenby, volný prostor pod klenbou se zvětšuje. Současně se zdá, že k nám z volného profilu začíná proudit čerstvý vzduch. Zdání se mění v jistotu ve chvíli, kdy se Jazz, který je momentálně na čelbě, odhodlává k nasoukání se do začátku nízkého volného profilu. Evidentně se jedná o starý odtok, tím pádem se potvrzuje domněnka o odtokové funkci stávajícího průběhu sondy. Dilema o přítokové nebo odtokové funkci dalšího pokračování sondy je rovněž objasněno – pokračování za meandrem je přítok z dosud neznámých prostor. Meandr je vlastně křižovatka, spojující dvě protispádové chodby a odvádějící jejich vody společným odtokem. Průvan je po vyčištění profilu nepřehlédnutelný, a protože jak směr chodbičky, tak i její tvar písmene T jsou pro domácí jasným vodítkem, je na místě teorii ověřit v praxi.
Jirka se přesouvá níže k místu nazývanému „U stupaček“, kde jsme kdysi objevili malou, podle sedimentů pojmenovanou Hlinitou síňku, nad níž je volný, ale neprůlezný přítok, ve kterém jsme tehdy také sondovali. Směr a profil přítoku velmi dobře odpovídá dnes objevenému odtoku v meandru. Definitivní potvrzení spojitosti proto nyní provádíme provoláním, klepáním a v samém závěru akce také kouřovou zkouškou.
S ohledem na to, že tato asi 11 metrů dlouhá větev tvaru protáhlého S vede do již známých prostor Okrouhlíku, není její další prolongace příliš aktuální. Jako velký přínos ovšem hodnotíme skutečnost, že se objevem a vyčištěním druhého konce „Hlinitého přítoku“ podařilo skvěle a přirozeně odvětrat pracoviště v sondě.
Čas ubíhá, Jazz odchází a teď už ve třech zbývá zrealizovat závěrečnou část akce. Fos se s bouracím kladivem pouští do přemlouvání stávkujících bloků na čelbě, upravuje také jeden z výstupků ve střední části sondy, znepříjemňující transport materiálu. My zatím na povrch taháme poslední sérii naplněných kýblů, kterých dnes bylo úhrnem dobrých 80 kousků, a následně asistujeme Fosovi. Potom už balíme věci, chvíli hloubáme nad dalšími plány v sondě a potom už se vracíme k autům, parkujeme stroje ve skladu a definitivně se kolem 22.45 hodin rozjíždíme k domovům.
Díky všem za účast a pracovní nasazení!
Fos fotil situaci na čelbě, takže foto přibude.
.