Je pár minut po 13. hodině, když vidíme od Suchdola přijíždět Luboše v huňáči s naloženým vozíkem od Svobodů. My s Mojmírem jsme v krasu o něco déle, zhruba od 10:30, kdy jsme stihli naložit centrálu s nářadím a ještě jsme si zašli na dlouho vynechávanou dopolední povrchovku s virgulí a mapováním nad možným pokračováním sondy pod lyžinami přes 1. - 5. p. směrem na louku. Prognózy se tak jeví více než zajímavě a sonda tak nabývá na významu.
Po krátké debatě s Lubošem provádíme nezbytnou údržbu našeho benzínového agregátu a převlečení vyrážíme směr závrt. Po nezbytných technických úkonech zanecháváme Mojmíra na povrchu a zahajujeme sestup na naše "vlhké" pracoviště v II. sifonu. Po příchodu do dómu Na Rozhraní nás čeká příjemné překvapení - plachta v bazénku začala opět propouštět vodu, hladina je téměř 30 cm pod vypouštěcí hadičkou. V sifonu přebrodíme spodní hatě a vrháme se na čerpání z čelby - i tady je dnes nezvykle málo vody. Během čerpání průběžně odklízíme připravený materiál, který dnes nestačí ani na naplnění jediné série kyblíků. V našem slabém počtu vůbec neuvažujeme tahání na výsypku do dómu, kyblíky ponecháváme v louži na spodních hatích pro příští, početnější sestavu badatelů.
Od minula zůstává na čelbě kus odštípnutého stropu, který však na naléhání majzlu a palice nereaguje, ke slovu tak přichází bourací kladivo. Daří se nám naštípat další 3 kbelíky, které si necháváme za zády. Ještě zkoušíme nahlédnout co nás čeká dál. Od minula se však průlezný profil takřka neposunul, stále je cca 50 cm vpředu vidět pouze nízká klenbička nad hladinou sifonku, za ní pak ještě min. metr volného prostoru. Průvan si stále musíme zařizovat sami vhodně zvolenou páteční večeří
.Zbytek pobytu v podzemí věnujeme přípravě materiálu, v půl osmé pak vylézáme ven, kde nás už vyhlíží Mojmír, se kterým si vyměňujeme poznatky z podzemí i povrchu. Vracíme se k našim vozidlům, převlékáme, vracíme agregát a nářadí a po krátkém rozloučení zase na týden opouštíme kras.
Díky všem za účast, příště zas
