Stránka 1 z 1

27.-29.9. Rakousko

PříspěvekNapsal: pon 08. říj 2012 21:33:49
od Fos
Účastníci výpravy:
Devon: Marika, Pavel, Petr, Fos
Plzeň: Jirka/Štajgr/ s chotí
Praha: Petr a Markéta
Tartaros: Franci
Původně jsme chtěli prodloužený víkend věnovat lokalitě Spiegelwand Canon, leč hned tři klíčové členy Devonu zklátila zákeřná viróza , jednoho dokonce vážný úraz a tak bylo po smělých plánech. Zachraňuje nás se svým plánem Štajgr a rádi se s ním vydáváme na průzkumnou akci do okolí Altaussee , kde má být kromě mnoha dalších děr zašitá ledová jeskyně SCHWARZMOOSKOGELEISHÖHLE. V prvních hodinách pátečního dne se sjíždíme na Loser, nejzazšího autem dostupného místa obrovského vápencového masivu, kde se budeme v následujících dnech pohybovat. V 8.oo vstáváme a po nezbytných ranních procedurách dobalujeme transporťáky , ladíme GP esky a vydáváme se na téměř tříhodinovou cestu k jezírku na úpatí kotle, v němž se mají všechny známé vchody této sluje nacházet. Má to být odtud jen pár set metrů, ale ve složitém těžko prostupném terénu to není až tak jednoduché. V odpoledních hodinách ji konečně máme, leč musíme k ní oklikou a ta je odhadem na další hodinu. Na to, abychom se do ní ještě dnes vrhli je už dost pozdě, má přece jenom několik desítek kilometrů. Využíváme dnešního krásného počasí a jdeme na průzkum navazujícího údolí ještě kousek dál. Ve večerních hodinách ještě přibližujeme transporťáky do blízkosti vchodů a jdeme spočinout zpět k autům. Sobotní počasí nic moc , dokonce trochu poprchá , ale co už. Nalehko jsme u ledovky docela brzo, vítá nás svým mrazivým dechem . Dosušujeme propocené dresy, navlékáme na sebe výstroj, ladíme mačky. Štajgr a Pavel mizí první a ostatní za nimi nejprve po loňském sněhu, který postupně přechází do souvislé vrstvy ledu. Ocitáme se v gigantickém hlavním dómu, který předčí všechna naše očekávání jak svou velikostí, tak i skvostnou ledovou výzdobou. Snažíme se i něco málo vyfotit a pak se vydáváme jednou z vytypovaných chodeb ještě o nějaký kilometřík dál. Čas neúprosně rychle ubíhá, původně jsme chtěli mít alespoň sestupovou část cesty od vchodu na stezku za sebou ještě za světla, leč před vchodem jsme až těsně před setměním. Navíc se směrem od Loser tlačí mlha a za chvilku nás spolu se tmou pohlcuje úplně. Sestup na stezku je dokonalá bojová hra a zbytek cesty k autům díky dešti , mlze a větru je taky chuťovka. Poslední skupina doráží ve 22.30, vařit se už nikomu nechce a tak zalézáme do spacáků . Ráno už aspoň neprší, ale mlha je furt docela hustá. To láme morál i těm největším nadšencům nakouknout ještě do Nagelstecku. V 10.00 akci definitivně odpískáme a uháníme k sluncem zalitým domovům.