Přijíždíme v 10:45. Počasí tak akorát, chvíli polojasno, chvíli skoro zataženo, teplota kolem 15 C, pofukuje.
Jsme jen dva, navíc drobátko nachcípaní, takže v plánu je především přípravu materiálu v sondě pod vstupní propastí pro těžbu na dalších akcích, možná si ve dvou dáme i pár sérií až na povrch. Nejdřív lehce vylepšujeme uzávěru a potom už jdeme na věc.
Brzy se ale ukazuje, že dnešní plány musíme drobátko upravit. Důvodem je nezvykle snadná těžba, kdy brzy není kam dávat materiál. Kamenů a především obvyklých sintrů je dnes málo, odpadá jejich rozbíjení, a proto nám nezbývá, než se ve dvou pustit do těžby až na povrch, hezky na třikrát. Souhra je přímo dokonalá, Jirka takřka permanentně obsazuje čelbu, kde kope, nakládá materiál do kýblů a tahá to ke kraji sondy, kde kýble přebírám a skládám pod lyžinami, Následuje transport nad lyžiny, kdy Jirka kýble cvaká na lano a já tahám na mezistupeň. A napotřetí další popolezení, Jirka znovu dává kýble na lano ve skružích a já kýble vytahuji a roznáším po lese. Docela opruz, ale jinak to holt nejde. A tak to jde pořád dokola. Čas utíká, sil ubývá, a proto se v 18 hodin shodujeme na času pro oběd
. Opékačka nemá chybu, a protože nikdo další nedorazil, musíme zvládnout extra porce buřtíků. Po vydatném pozdním obědě sil přibylo, a proto se pouštíme do další těžby a transportu. Ač je to k neuvěření, na povrchu dnes končí rovných 90 kýblů, čímž vyrovnáváme dosavadní rekord dosažený zde koncem srpna, kdy jsme tu ovšem byli čtyři a sonda byla kapátko kratší… Těžený materiál dnes tvořil především hrubší písek s obsahem jílu ostře rezavé barvy, sem tam kameny a samozřejmě nemohl alespoň v menším množství chybět sintr. Postup cca 60-70 cm, ještě je možná další těžba, ale brzy bude nutné upravit stěny pro lepší transport materiálu a také rozšířit profil na čelbě. Šířka sondy jako takové velmi mírně narostla, ale komplikací je její nepravidelný, členitý tvar. I další pokračování je horizontální. Na závěr ještě zkouším pár fotek, posuzujeme další možnosti postupu a potom si už velíme k ústupu. Na povrch vylézáme asi ve 22.45, za měsíčního svitu se vracíme k autu a po půl dvanácté odjíždíme k domovu. Celkově dnešní akci shodně hodnotíme jednoznačně jako obzvláště výživnou, ale zároveň i úspěšnou. Podařilo se nám zvládnout mnohem víc, než v co jsme doufali.
Jirko, díky za nadšení a výdrž!
Nějaké foto přidám večer.