Prostějov přijíždí do krasu na 10 hodinu. Počasí nám nepřeje, je proměnlivé jako v dubnu, chvíli zamračeno, chvíli svítí slunce, pofukuje, opakují se přeháňky. Takže nic moc pro práci, kdy máme těžit na povrch a také s ohledem na odpolední a večerní program.
Dnes je v plánu obnovení výzkumu pracoviště v takzvané sondě pod lyžinami, neboli v kopané sondě ve spodní části vstupní propasti.
Sondu jsme začali hloubit koncem února 2009, tehdy jsme ji dokonce v zápisu z akce označili jako „záhadnou odbočku“. Proč záhadnou? Jedná se o odbočku západního směru, vytvořenou na nepatrné poruše takřka kolmé na hlavní směr J-S průběhu jeskyně. Smysl odbočky nebyl zřejmý, mohlo by se jednat i o pouhý výklenek nebo torzo chodby, ovšem i v protější stěně hlavního průběhu jeskyně je náznak protější odbočky východního směru. V tom případě by se jednalo o kolmé křížení dvou chodeb. Odbočka je zcela vyplněná sedimenty, je dost úzká, při práci si odíráme ramena o blízké, velmi kompaktní stěny. Práce zde neprobíhaly příliš dlouho, přednost dostalo sice užší, zato volné pokračování zhruba severního směru s průvanem. Délka sondy nepřesáhla 2 metry, hloubka cca 1,5 metru. Později byla sonda využívána jako meziskládka a následně na dlouhou dobu skončila zatěžena materiálem z nižší části jeskyně.
Přestože byla sonda na delší dobu téměř zapomenuta, stále jsme ji vedli v patrnosti jako jeden z nedořešených otazníků na mapě jeskyně. Prvním krokem k obnovení výzkumu bylo vytěžení většiny zde deponovaného materiálu v listopadu 2011 za pomoci skautů. Následovala zhruba devítiměsíční pauza. V tomto roce jsme si při našich četných povrchových akcí podrobněji s virgulemi prošli okolí sondy a získali jasnější představu o jejím možném pokračování. A dnes se konečně po 3,5 letech pouštíme znovu do díla a zkoušíme teorie ověřit v praxi. Instalujeme kladku, lana, ladíme detaily a potom už se těžba rozjíždí. Zpočátku ještě těžíme zbytky mezideponovaného odvalu z nižších částí jeskyně, ale brzy se ukazují původní sedimenty. Převažují jíly, místy s výrazným podílem písku, někdy i čistě pískové vrstvy. Vzácně se vyskytují drobnější, zřetelně korodované fragmenty vápence do 20 cm.
Ve 13 hodin se k nám přidává Fos. Střídá se s Jirkou, který vyráží na kontrolu jezírka v dómu a druhého sifonu. Jezírko bohužel po vyčištění vodu nepropouští, nebo jen málo. Upouští proto část vody do sifonu na hatě. V zadní části sifonu, v takzvaném sifonku, je vody o něco méně než obvykle.
Pokračujeme v těžbě. Tempo není závratné, práci komplikuje nepříjemně úzký profil sondy. Také sedimenty nejsou právě nejsušší, nepříjemně se lepí na vše, s čím přijdou do kontaktu. Nakolik je vlhkost původní, nebo zda k tomu přispělo opakované zaplavení sondy při dřívějších přívalových deštích, už asi nezjistíme. S ohledem na výrazně sestupný charakter sondy provádíme především zahloubení. Je tu náznak mírného rozšíření směrem dolů, to by příjemně usnadnilo práci. Veškerý vytěžený materiálu roznášíme na povrchu po okolí, aby u závrtu nevznikl žádný odval.
Čas ubíhá, už jsme měli hodinu být v Suchdole. Po vytěžení 70 kýblů akci v 16 hodin končíme. U Kance už na nás čeká Marika. Převlékáme se a teď už v pěti odjíždíme do Suchdola, kde se Víťa s Tomášem loučí se svobodou. I když v tomto případě je to loučení ryze symbolické, protože slůvko Svoboda je bude provázet už napořád…
.Akce plná zábavy, pití a dobrůtek probíhá za četných aprílových přeháněk až do časných jarních hodin. Krom sportovních klání je čas i na obhlídku blízkého okolí. Akce vrcholí posezením u táboráku a všemožnými debatami. Kdo nepřespává, se postupně loučí. Stejně tak i naše skupinka. Odjíždíme domů, děkujeme za pozvání a mladému páru přejeme vše nejlepší do další etapy života
.Něco se i nafotilo, fotky budou dodatečně.