25.2.2012 okrouhlík, jeskyně č. 102
Napsal: ned 26. úno 2012 14:35:06Účast: Fos, Jirka, Mojmír, Thomas a Tomáš
Skoro jarní počasí nás přímo vybízí k další akci v naší hlavní lokalitě. Už cestou ale tušíme, že hlavní dnešní cíl – druhý sifon v Okrouhlíku nám bude pravděpodobně nedostupný kvůli tajícímu sněhu. Čím více se blížíme krasu, tím jsou potoky a potůčky rozvodněnější. Dokonce i jindy průtokově tolik vyrovnaný Molenburský potok mezi Otinovsí a Vysočanami má vzedmutou hladinu. U Brouška míjíme právě parkujícího Franciho, který na svém webu nepochybně přinese hodně podrobností o vodních stavem v krasu. Ve Sloupu se zakalená vzedmutá hladina Sloupského potoka valí po pevné ledové krustě. Zakalení má na svědomí především přítok Žďárského potoka, který je velmi kalný. Navíc je to vůbec poprvé, kdy vidíme aktivaci jindy trvale prázdného koryta. Tento jev ostatně pozorujeme u všech toků, majících původ na Vavřinecké plošině včetně Veselického potoka, kterého se nejvíce obáváme. Stavujeme se v Suchdole u požární nádrže. Potrubí nad rybníkem nestíhá pobrat všechnu vodu, která se proto rozlévá po travnatém povrchu. Většina vody odtéká do dolního ponoru, horní však není příliš ochuzen. Voda se do nádrže valí všemi směry. Do Veselického žlíbku – Pekla se valí silný proud zakalené vody z polí a nám je jasné, že výprava do Okrouhlíku se s určitostí změní z pracovní na exkurzní. Průběžně fotíme. Ve 13 hodin se scházíme u Kančího ponoru, do kterého po dlouhé době z povrchu padá pramínek vody o vydatnosti asi 0,2 l /s. Dělíme se na dvě družstva, kdy mládež jde omrknout situaci v Pekle a ostatní míříme s centrálou přímo k závrtu. Po zazimování a spuštění centrály se vydáváme dolů. Vše se zdá v pohodě, do vstupní části závrtu voda netekla, a také skap je stále na minimu. Avšak při prolézání do vysokých chodeb za 1. sifonem už slyšíme, že je zle. Ano, slyšíme, protože už odtud je slyšet hlasitý hukot tekoucí vody, který jsme zde ještě nezažili. Rychle spěcháme do dómu a tam v úžasu hledíme na proud vody hrnoucí se do dómu v kaskádách z Jezírkové chodby, která se neuvěřitelně aktivovala. Běžíme se podívat ke druhému sifonu a tam přichází druhé „překvapení“, protože sifon je celý zaplavený až k horní části prostřední lanovky. To znamená, že v sifonu je asi 4-5 výškových metrů vody. Děláme značky úrovně zatopení sifonu. Prolézáme také Jezírkovou chodbu s proudem kříšťálově čisté vody a Fos průběžně pořizuje fotodokumentaci. Ve vhodném místě u jezírka v dómu několikrát měříme vydatnost přítoku a vychází nám 2 litry za vteřinu. V rychlosti děláme propočet a vychází nám, že za 30 minut přiteklo 3.600 litrů vody a nadržení je „pouze“ 200 litrů, to znamená že během té půlhodiny sifonem odteklo 3.400 litrů vody. Z toho je zřejmé, že po opadnutí přítoku dojde k velice rychlému snížení hladiny v sifonu zřejmě po dříve známou úroveň zaplavení. Další klesání hladiny se dá těžko odhadovat. Bude záležet na setrvačnosti aktivace jezírkové chodby a na vsakovací schopnosti sifonu. Dole bude určitě splavené slušné množství bláta, doufáme, že se nebudou konat sesuvy sedimentů. Dolů přicházejí průzkumníci Jirka s Thomasem s novinkami z Pekla a prohlížejí si vodní nadělení. Ještě instalujeme stříšku nad el. zásuvku a pomalu se vracíme na povrch.
Na řadu přichází záložní plán – přemísťujeme se oklikou exkurzním tempem k jeskyni č. 102, kde pomocí síly strojů útočíme na kamenný zával. Vytěžíme sice asi jen 10 kýblů kamení, ale na příště tu necháváme připravenou slušnou hromadu dalších kamenů a suché sypké hlíny. Už za šera vyrážíme zpět k autům a postupně se přesouváme do ostrova k Němcům. Tady nám přeje štěstí – po dlouhé době máme možnost vydatně ochutnat čerstvé, ještě teplé uzené
. Kromě nás a muziky jsou tu ještě kolegové z Tartarosu a Dagmary.
Díky všem na účast při dnešní akci s mimořádným průběhem. Měli jsme možnost pozorovat pravděpodobně velice vzácný případ silné aktivace Jezírkové chodby a tím pádem vodního toku v dolní části Okrouhlíku, který se (jak doufáme) hned tak opakovat nebude. Vodní situace v Okrouhlíku je neveselá, s bádáním v sifonu máme na čas utrum, na druhou stranu máme jasně potvrzenou přítokovou úlohu Jezírkové chodby a znovu se otevírá otázka její prolongace.
Fotilo se, něco cestou, něco v Okrouhlíku a něco v Pekle, brzo to sem a snad do fotogalerie hodíme.
Skoro jarní počasí nás přímo vybízí k další akci v naší hlavní lokalitě. Už cestou ale tušíme, že hlavní dnešní cíl – druhý sifon v Okrouhlíku nám bude pravděpodobně nedostupný kvůli tajícímu sněhu. Čím více se blížíme krasu, tím jsou potoky a potůčky rozvodněnější. Dokonce i jindy průtokově tolik vyrovnaný Molenburský potok mezi Otinovsí a Vysočanami má vzedmutou hladinu. U Brouška míjíme právě parkujícího Franciho, který na svém webu nepochybně přinese hodně podrobností o vodních stavem v krasu. Ve Sloupu se zakalená vzedmutá hladina Sloupského potoka valí po pevné ledové krustě. Zakalení má na svědomí především přítok Žďárského potoka, který je velmi kalný. Navíc je to vůbec poprvé, kdy vidíme aktivaci jindy trvale prázdného koryta. Tento jev ostatně pozorujeme u všech toků, majících původ na Vavřinecké plošině včetně Veselického potoka, kterého se nejvíce obáváme. Stavujeme se v Suchdole u požární nádrže. Potrubí nad rybníkem nestíhá pobrat všechnu vodu, která se proto rozlévá po travnatém povrchu. Většina vody odtéká do dolního ponoru, horní však není příliš ochuzen. Voda se do nádrže valí všemi směry. Do Veselického žlíbku – Pekla se valí silný proud zakalené vody z polí a nám je jasné, že výprava do Okrouhlíku se s určitostí změní z pracovní na exkurzní. Průběžně fotíme. Ve 13 hodin se scházíme u Kančího ponoru, do kterého po dlouhé době z povrchu padá pramínek vody o vydatnosti asi 0,2 l /s. Dělíme se na dvě družstva, kdy mládež jde omrknout situaci v Pekle a ostatní míříme s centrálou přímo k závrtu. Po zazimování a spuštění centrály se vydáváme dolů. Vše se zdá v pohodě, do vstupní části závrtu voda netekla, a také skap je stále na minimu. Avšak při prolézání do vysokých chodeb za 1. sifonem už slyšíme, že je zle. Ano, slyšíme, protože už odtud je slyšet hlasitý hukot tekoucí vody, který jsme zde ještě nezažili. Rychle spěcháme do dómu a tam v úžasu hledíme na proud vody hrnoucí se do dómu v kaskádách z Jezírkové chodby, která se neuvěřitelně aktivovala. Běžíme se podívat ke druhému sifonu a tam přichází druhé „překvapení“, protože sifon je celý zaplavený až k horní části prostřední lanovky. To znamená, že v sifonu je asi 4-5 výškových metrů vody. Děláme značky úrovně zatopení sifonu. Prolézáme také Jezírkovou chodbu s proudem kříšťálově čisté vody a Fos průběžně pořizuje fotodokumentaci. Ve vhodném místě u jezírka v dómu několikrát měříme vydatnost přítoku a vychází nám 2 litry za vteřinu. V rychlosti děláme propočet a vychází nám, že za 30 minut přiteklo 3.600 litrů vody a nadržení je „pouze“ 200 litrů, to znamená že během té půlhodiny sifonem odteklo 3.400 litrů vody. Z toho je zřejmé, že po opadnutí přítoku dojde k velice rychlému snížení hladiny v sifonu zřejmě po dříve známou úroveň zaplavení. Další klesání hladiny se dá těžko odhadovat. Bude záležet na setrvačnosti aktivace jezírkové chodby a na vsakovací schopnosti sifonu. Dole bude určitě splavené slušné množství bláta, doufáme, že se nebudou konat sesuvy sedimentů. Dolů přicházejí průzkumníci Jirka s Thomasem s novinkami z Pekla a prohlížejí si vodní nadělení. Ještě instalujeme stříšku nad el. zásuvku a pomalu se vracíme na povrch.
Na řadu přichází záložní plán – přemísťujeme se oklikou exkurzním tempem k jeskyni č. 102, kde pomocí síly strojů útočíme na kamenný zával. Vytěžíme sice asi jen 10 kýblů kamení, ale na příště tu necháváme připravenou slušnou hromadu dalších kamenů a suché sypké hlíny. Už za šera vyrážíme zpět k autům a postupně se přesouváme do ostrova k Němcům. Tady nám přeje štěstí – po dlouhé době máme možnost vydatně ochutnat čerstvé, ještě teplé uzené
. Kromě nás a muziky jsou tu ještě kolegové z Tartarosu a Dagmary. Díky všem na účast při dnešní akci s mimořádným průběhem. Měli jsme možnost pozorovat pravděpodobně velice vzácný případ silné aktivace Jezírkové chodby a tím pádem vodního toku v dolní části Okrouhlíku, který se (jak doufáme) hned tak opakovat nebude. Vodní situace v Okrouhlíku je neveselá, s bádáním v sifonu máme na čas utrum, na druhou stranu máme jasně potvrzenou přítokovou úlohu Jezírkové chodby a znovu se otevírá otázka její prolongace.
Fotilo se, něco cestou, něco v Okrouhlíku a něco v Pekle, brzo to sem a snad do fotogalerie hodíme.
...a tise zavidim!