Devon: Fos, Jirka, Marika, Mojmír, Petr, Tomáš
Dagmar: Vláďa
Topas: Honza
Nezařazený: Jazz
Hosté: David, Zdeněk
Dnes se první vlna sjíždí na 10 hodinu. Na rozdíl od níže položených míst zde starý sníh vydržel, to nám dává jistotu o „suchu“ ve druhém sifonu. Nahlásilo se nezvykle dost lidí – že by zmínka o ozvěně tolik zapůsobila? Asi budeme muset podobné hlášky na naše fórum hodit častěji…
První je na místě opět Tomáš bez Víti. S Jirkou přijíždíme ve chvíli, kdy Tom už zahřívá centrálu. Potom dlouho nic, až se na kus řeči stavuje Jindřich a objasňuje, že 5 lidí z první vlny kvůli sněhu parkuje v Suchdole. Nakonec se konečně scházíme, Jirka se zapřahá do sněhometu s centrálou a míříme k závrtu. Navíc s sebou bereme sadu 6 kousků nových kýblů, dnes se opravdu budou hodit. Po zazimování centrály se postupně přemísťujeme do druhého sifonu, který je stále bez vody mimo trošky u komínku a v sifonku. Krom dobré zprávy o stavu našich vody bohužel Tomáš přináší i jednu velice nepříjemnou, a to že kamenů k těžbě z čelby je oproti očekávání naprosté minimum. Chvíli se nemůžeme shodnout, zda zaútočit na čelní stěnu sifonu nebo raději využít dostatek lidí, těžit sedimenty v levé stěně koncového komínku a zkusit vytvořit tolik potřebnou meziskládku. Nakonec sázíme na jistotu a těžba sedimentů se rozjíždí naplno. Zatím se nedá potvrdit, zda jde jen o mělký a široký výklenek vzniklý řícením, nebo zda pod ním vede nějaká chodba. Nicméně těžba jde především zpočátku díky dobrému přístupu poměrně rychle. Na čelbě jsem nejdřív já, za mnou Honza, Marika a ostatní. Po vytěžení 50 kýblů mě Honza v kopání střídá. To už se ozývají hlasy volající po svačince, obýdečku a podobně. Dole proto zůstáváme jen dva s Honzou na čelbě. Necháváme si alespoň poslat všechny prázdné kýble. Po vytěžení nebo alespoň naplnění 25 kýblů vylézáme nahoru k ostatním a občerstvujeme se. To už se přidává i druhá vlna – Fos, Jazz a Petr. Opět diskutujeme o dalším postupu. Alespoň ještě vytahujeme naplněné kýble a potom už je podniknut další útok na čelní stěnu, tentokrát vcelku úspěšně. Přichází další pauza v těžbě, kterou využíváme k dosud odkládanému vyčištění už dlouho sice bezvodého, zato kvalitně zabahněného jezírka v dómu. Ke všeobecnému překvapení je zde nashromážděno cca 250 litrů polotekutého bláta. A pak že prý membránové čerpadlo je pouze na čistou vodu!
Těžba blátíčka byla super zpestřením - pohled na Mariku s nohama na břehu, hlavou dolů v jezírku ve vzpěru na jedné ruce a druhou rukou přihrnující tekuté poklady mě a Petrovi neměl chybu. Ostatní se činili při transportu zpola zaplněných kýblů, ze kterých krásně ukapávalo bláto…škoda že to nebyla čokoláda. Také na skládce to Jazz neměl zrovna jednoduché – museli tady postavit dvě hrázky a vytvořit prohlubně, do kterých značně nestabilní sedimenty vylévali a vyškrabávali. Dílko se podařilo, jezírko je viditelně hlubší, místy dokonce nesměle prosvítá lesklá folie. Po vyčistění jezírka kolem 15.15 hodiny nás opouští Marika s hosty a zůstává jen Devon s Jazzem. Vzduch nic moc, ale přece jen jde Petr ještě do sifonu na výzvědy a nakonec se ještě pouštíme do dalších úprav. Petr s Tomášem jdou na čelbu chystat další materiál, já s Fosem se pouštíme do velmi dlouho odkládaných úprav dna studny a nepříjemného úseku u spodní lanovky a Jazz s Jirkou v etapách obsluhují prostřední lanovku a odnáší materiál na skládku v dómu. Pomalu, ale jistě tak těžíme jak z čelby, tak i u spodní lanovky a výsledek je poznat. Po ukončení těžby před 18 hodinou odchází Jazz a na pracovišti už zůstává skutečně jen Devoňácké jádro. Následuje další útok na čelní stěnu nořící se pod vodní hladinu. U bouracího kladiva se opět činí Tomáš. Zkouším prohrábnout zasypané odtokové korýtko ze sifonku na hatě a s Tomem pozorujeme rychlý pokles hladiny. Je jisté, že objem vody v sifonku je relativně malý – po vypuštění asi 15 litrů vody hladina rychle klesá o několik cm.
Navíc dnes zjišťujeme další velmi pozitivní poznatek. Ozvěna z minulé akce přetrvává v nezměněné podobě a k té se přidává další známka blížící se volné prostory – ve vzduchu plném prachu nelze přehlédnout nápadně čistou kapsu vzduchu přímo na čelbě, kde by to paradoxně mělo být nejhorší. Jediným možným vysvětlením je to, že jsme narazili na sice nepatrnou, ale přece jen skulinku, kterou k nám v malém množství prochází čistý vzduch buď z druhé strany sifonu, nebo alespoň z dalšího komínku, tentokrát ovšem, na rozdíl od předchozích, s průvanem.
Ale na to, jak je tomu doopravdy, si ještě musíme nějaký čas počkat. Sifon nám nikdy nedal ani metr zadarmo a především jeho poslední třetina je doslova zápasem o každý decimetr postupu.
Celkem bylo dnes v několika etapách vytěženo asi 130 často přeplněných kýblů materiálu ze sifonu. Kromě toho se podařilo vytvořit slušnou meziskládku přímo u čelby, vyčistit jezírko v dómu od metráků bahna a co oceníme na dalších akcích – upravili jsme nejnepříjemnější úsek sifonu u spodní lanovky.
Poslední badatelé vylézají na povrch kolem 20.30 do mrazivého, ale téměř bezvětrného počasí s oblohou plnou hvězd. U aut se opět potkáváme s Jindřichem a od něj a z SMS od Mariky získáváme informace, že U Němců je soukromá akce a U Kovaříků se už nevaří. Proto opět končíme U Vavřinečka u čaje a kofol, kde se k nám přidává Víťa. Probíráme dnešní akci, plány do budoucna a domů se rozjíždíme asi ve 23 hodin.
Díky všem za skvělé pracovní nasazení při velmi vydařené akci !!!