1.10.2011 Propasťovité bludiště

[Sfigi]

Účast: Fos, Mojmír

V 11 hodin se za neskutečně krásného a horkého počasí srážíme na poloprázdném parkovišti u Macochy. Probíráme novinky, chvíli okukujeme plechové čtyřkolové miláčky značky Mazda, kteří tu mají nějaký sraz a pomalu se vydáváme do jeskyně, kde letos smíme výjimečně bádat do 8. října. Cestou ještě potkáváme nezvyklé množství výletníků, tentokrát se svými čtyřnohými miláčky, rasu netuším, ale podle velikostí je můžeme skoro přirovnat k menšímu teleti.
Cílem dnešní akce je s ohledem na pouze dvoučlenné družstvo těžba sedimentů ve vzestupné části Písečné sondy a transport materiálu na meziskládku pod spodní lanovku a do nejnižšího místa sondy. Dolů opět transportujeme nové kýble.
Nejdříve provádíme orientační zaměření směru průběhu sondy. Potom už jdeme na čelbu, kde se průběžně střídáme a také hodnotíme aktuální vývoj situace, ze kterého nejsme zrovna moudří. Nicméně jak pomalu postupujeme, tak také zjišťujeme důležité poznatky. Na minulé akci jsme narazili na kameny nebo stěnu v čele a na pravé straně. Po dnešku už víme, že vpravo to byly pouze kameny, drobné i větší, v nezvyklém množství. Dokonce nacházíme jeden ulomený stalagmit. Z toho největšího kamene přímo před námi se ale vyklubala buď stěna, nebo blok úctyhodných rozměrů – na výšku má zatím minimálně 1,5metru, na šířku také skoro tolik. Dopředu jít nemůžeme, stěnu nemáme vlevo ani vpravo, ani nad hlavou, ani pod námi. Nelze nevzpomenout na přísloví „a teď babo raď…“. Naše snažení směřujeme doprava a posléze kolmo vzhůru. Sedimenty v blízkosti nově nalezené stěny nebo bloku jsou velmi zpevněné, jinde je to o něco lepší. Dosud převládající písek ustupuje jílu, materiál se začíná lepit na nářadí jako hnědá hlína. Dalším ztěžujícím faktorem je krom samotné těžby přímo nad hlavou velmi častý výskyt nekrasových drobných valounů, o které se rýček zastavuje. Tyto sem nemohly být dopraveny vykopanou sondou z Písečného dómu. Proto spekulujeme o tom, že teď už míříme vzhůru jiným přítokem a původní odtoková cesta zůstala někde za a pod námi...
Naše snažení nakonec po odtěžení zhruba 125 kýblů materiálu nekompromisně končí přebytek CO2. Chtě nechtě se dáváme na ústup těšíce se na čerstvý vzdoušek v dómu. Po krátkém vydýchání vyrážíme k povrchu, s sebou vynášíme rozbité kýble. Cestou se ještě rozhlížíme po netopýrech, ale nenacházíme ani jednoho. Evidentně letošní nezvykle teplý podzim využívají k posledním lovům svých pochoutek. Počasí je také nezvykle suché, o tom svědčí i bezvodé jezírko u žebříku na křižovatce za vchodem do jeskyně. Co si pamatuji, vždy zde byla hladina ve stejné výši, několik centimetrů pod okrajem, až teď ve středu byla výrazně nižší, že bylo vidět zadní hrázku, a dnes bylo jezírko dokonce zcela bez vody, jen na dně byl nezřetelný vodní film. Velká škoda, že podobně se počasí neprojevuje i v Okrouhlíku…
Ven vylézáme ještě za světla, teprve se začíná šeřit. Pořád je krásné počasí, teplo a nebe bez mráčku. Stavujeme se na horním můstku, na vyprázdněné parkoviště přicházíme za šera, kdy se objevují první hvězdy. Ještě chvíli klábosíme a potom rozjíždíme k domovům.
Akce sice jen o dvou účastnících, ale vydařená. Je připravený materiál k transportu do dómu a opět jsme chytřejší o další poznatky. Ještě tu proběhne poslední akce 8.10. – činnost bude záležet dle počtu účastníků. Minimálně proběhne odběr vzorků sedimentů na rozbory, zaměření postupu a demontáž lanovek a lan. Možná i transport materiálu do dómu.