Účast Devon: Marika, Víťa, Tomáš, Mojmír, Jirka, Petr a Fos
Do útočné formace se srocujeme na Macoše na téměř auty zaplněném parkovišti nadšených turistů. Je krásně a tak s overalem na půl žerdi a s transportními vaky na zádech se vydáváme na cestu k propasťáku. Podobně jako řada dalších turistů vynecháváme, nemaje u sebe patřičnou hotovost, horní můstek a pronásledováni vřískotem rozverných dětí přidáváme rádi do kroku, abychom co nejrychleji zmizeli z dosahu popisované civilizace. Tentokrát se snad ani nikdo nepokoušel překonat alternativním způsobem uzávěru a tak se hladce daří proniknout do jeskyně. Vystrojujeme problematické úseky propástky do Písečného dómu lanem a za chvilku jsme tam. Ještě zbývá nainstalovat nové, Tomášem k dokonalosti vyvedené lanovky a můžeme začít s těžbou ze sondy. Díky informačnímu šumu a nepříliš dokonalé paměti si zopákneme konstrukci lanovek ještě jednou a jedeme naostro. Paráda, je nás akorát a tak nám těžba pěkně jde. Z konce sondy, kde jsme loni držíce se pravé stěny narazili na skalnaté meandrující dno , stěna nyní uhýbá ostře vpravo podobně jako strop pro změnu nahoru. Dostáváme se asi o metr plného profilu dál, takže vývoj situace se ještě nedá předvídat. U stropu sifonu se občas objevují drobné valouny, jeden byl dokonce na zdejší dosavadní poměry velký , asi desetikilový. Čas nás některé začíná pozvolna tlačit a tak po 107 kýblech ukončujeme těžbu. V 19.oo jsme na téměř prázdném parkovišti a za další půlhodinu už jsme v osvěžovně v Ostrově. Přichází badatelé z Tartarosu a Kuba promítá drsnej film z dobývání podzemí. No potěš koště, jestli nás jen setina vylíčených nástrah čeká na Okrouhlíku. Za svitu hvězd ještě Mojmír předvádí zapůjčený řezač tmy a poté se vydáváme domů. Díky všem zůčastněným!
Ps: Jindřichu, karabinu se nám žel nepodařilo objevit.