16.07.2011 Okrouhlík

[Fos]

Sestava: Jirka, Mojmír a Fos

Po 13.oo se zanořujeme pouze v minisestavě bez Mojmíra , který dnes musí držet opět hotovost nad našim mírovým životem. Ten směřuje své kroky po blízkém okolí, aby zdokonalil své i naše znalosti o jeskyňkách v okolí Pekla a popřípadě si nějakou i objevil. S Jirkou jdeme hlavně zkontrolovat, jak to vypadá dole s vodou po snížení hladiny sifonu z minulé akce a opět se pokusit hladinu o nějaký ten centimetr snížit. U trativodu si vyprazdňujeme ještě minule na samém konci akce vytěžené bahno při odvodňování sifonu z kbelíků na skládku a s několika se vrháme do sifonu.Tušíme, že se nám budou hodit, protože v prohlubni pod stropní kulisou za druhými hatěmi očekáváme vodu. Už pohled na první hatě, na kterých stojí cca 10cm vody dává tušit, že jistý přítok tu probíhal, pohled na konec druhých hatí , které jsou už částečně pod vodou nás ujišťuje , že jsme kbelíky nebrali zbytečně. Pod zmíněnou stropní kulisou je jen 40 cm volných, zbylých 40 cm profilu je pod vodou. To nás přesvědčuje , že víc než výhodné bude trochu ubrat stropní kulisy, abychom se vyhnuli tomuto zaplavovanému místu . Nasazujeme dvoustupňové ruční čerpadlo a po přesunu vody / zhruba 50 kbelíků/ na spodní hatě a za chvíli máme už přijatelný přístup na čelbu k sifonu jen trochu zpestřený dokonalou rozčvachtanou UH kaší. Napadá mě výstižnější výraz, ale ….. Při pohledu na upuštěný sifon zjišťujeme, že světlá výška pod hladinou není nic moc , jen pár obvyklých centimetrů. Průzkumný roxor v něm mizí bez problémů celý, žel pod jiným sklonem, než bychom si představovali. Kocháme se alespoň minule objevným komínkem, prvním volným místem v tomto sifonu, kde se dá postavit a ještě je i něco málo volného nad hlavou. Leč ani první vlaštovka jaro nedělá. Jirka se vrhá na další snižování hladiny vody v sifonu, já se pouštím do první steče se stropní kulisou . V 18.oo už poněkud lapáme po vzduchu, zhrdli jsme ventilátorem, který máme pěkně uložený v transporťáku v dómu Na rozhraní. Dva lidi přece nejsou schopni takové množství vzduchu vydýchat , ne ? Takže potvrzujeme, že se průvan se opět nekoná. Jirka prokopává poslední centimetry hrázky dělící ho od hladiny sifonku a prohlubeň se pomalu ale jistě plní vodou. My se dáváme na ústup, který máme zpestřený 30 cm hlubokým brouzdalištěm na prvních hatích, kde není jednoduché si aspoň trochu nenabrat do gumáků. Celí natěšení na slunko a teplo jsme za chvilku venku a po jednom marném pokusu se nakonec scházíme u Kance. Je nás dokonce o jednoho víc, přišla za námi Marika a tak si předáváme četné zážitky z obou dnešních devoňáckých akcí. Tak zase příští týden, Okrouhlíku!