25.6.2011 Okrouhlík

[Sfigi]

Účast
Devon: Fos, Jirka, Mojmír, Thomas
Topas: Honza

Přesně ve 13.00 přijíždíme ke Kančáku, kde na nás už čekají nahlášení Honza s Láďou, vzápětí doráží Fos. Hned v úvodu nás čeká překvapivá a nepříjemná zpráva – Láďa jen dovezl Honzu, sám byl převelen jinde. Tím pádem nás bude jen 5, šestý člověk bude při práci v sifonu velmi citelně chybět. Ale nezoufáme, rychle se převlékáme a vyrážíme k závrtu a pak dolů, kam transportujeme dalších několik kusů desek na budoucí prodloužení hatí a pár nových kýblů.
Příjemným zjištěním jsou poměrně malé skapy v celém průběhu jeskyně, což nakonec potvrzuje i samotný sifon – nad spodními hatěmi není žádná voda. Dokonce i vždy tak aktivní první komínek v sifonu dnes kapkami vody nezvykle šetří. Přísun vody ovšem spolehlivě kompenzuje vytrvalý nepatrný přítok z čelby.
V 5 lidech je nutné těžit na dvě etapy – dva z nás jsou trvale na čelbě, ostatní tři se vždy po vytěžení série kýblů do dómu přesouvají nahoru ke skládce a po vyprázdnění se zase vracejí zpět na místa.
Přes komplikace s transportem materiálu postupujeme vpřed díky nižšímu, užšímu a předtěženému profilu celkem rychle. Na levé straně jsou stále ve velké míře zastoupeny kameny různé velikosti, postupně zasahují do středu kopaného profilu.
Honza si na závěr zkouší práci na čelbě, jde mu to jedna báseň. Potom nás opouští trochu dříve, spěchajíce za společenskými povinnostmi. Vzápětí ho následuje vyčerpaný a hladový Thomas. Už pouze ve třech těžíme posledních pár kýblů sondážní lopatkou a na 3 etapy je transportujeme na skládku. Díky maximálnímu úsilí jsme dnes v 5 lidech a v pohodové atmosféře vytěžili krásných 84 kýblů, k tomu ještě dole v sifonu zůstala slušná hromádka natěžených kamenů, kterým případné zatopení neuškodí. Opět jsme o něco chytřejší – snížený strop sifonu bohužel netvoří jen úzké žebro, ale je silný min. 2 metry. Naštěstí za nejnižším místem u čelby ihned následuje opět pozvolné stoupání, je vidět nízký a úzký profil pod stropem do vzdálenosti asi 1,7 metru, bez zjevného průvanu. Trošku zvláštní bylo to, že po vytěžení doslova posledních lopatek je zepředu velmi zřetelně slyšet v několikavteřinových intervalech hlasitý dopad kapek vody do nějakého jezírka nebo kapsy naplněné vodou. Ale je nemožné předvídat, co přesně to znamená. Každopádně než to zjistíme, čeká nás ještě kopa práce. Dopředu jsme se posunuli o dobrý metr.
Nahoru také nevyrážíme s prázdnou - transportujeme vysloužilé kýble a nefunkční polní telefony k provedení servisu. Na povrchu u závrtu ještě chvíli debatujeme a vzpomínáme na kamarády v podzemí v Rakousku. Potom už Fos vyráží ke Kanci a na chatu, my tři se ještě rozhodujeme pro „krátkou“ povrchovou, díky níž startujeme vozidlo až ve 21.30. Ale o té více zase jinde.
Na závěr ještě poděkování za krásný pracovní výkon - díky všem kdo opět pomohli ve zdánlivě nekonečném klání s vrtošivým sifonem a nedali se ničím a nikým odradit!