Okrouhlík 12.3.2011

[Fos]

Účast: Pavel, Jirka, Mojmír a Fos
Vzhledem k počtu osob upravujeme dnešní program poměrně akčně. Již rok máme naplánované nakouknout do okna , které bylo zaznamenáno při zlezení stropu Půlnoční propasti a tak se této činnosti dnes ujímá Pavel s Mojmírem. Po vzdušném traverzu bylo tajemného okna dosaženo a lezecké družstvo se dostalo do ústí mohutného komína, který podle odhadu pokračuje ještě dalších deset metrů . Na to si už se zabláceným lanem netroufali a tak jeho vylezení bude předmětem jedné z dalších akcí. Druhé družstvo nakouklo do Damokláče a zkontrolovalo stav v sifonu II. Vody tu bylo tentokrát ještě méně než minule, skap z minule objeveného komína byl poměrně vydatný, leč písčitá vrstva stíhala vše odvodnit. Poté jsme se šli podívat, co by šlo provést se závalem v Achmedově komínku. Jeho spodní část se nám podařilo nakonec uvolnit a tak jsme se tu také posunuli o kousek výš. Nakonec se všichni potkáváme u jezera v dómu Na rozhraní, vymýšlíme zajištění skládky nad trativodem a to už je pro dnešní akci vše. Díky všem za účast!

[Sfigi]

Zrovna jsem ve wordu také dosmolil zápis z akce. Mazat se mi to nechce, tak to sem taky hodím a pro tentokrát budou zcela výjimečně zápisy z akce dva... .

Ve 13.00 se scházíme u Kančího ponoru. Počasí je super, svítí sluníčko, je krásně teplo, zkrátka den jako stvořený pro bádání v jeskyni.
Podle očekávání jsme jen 4, takže druhý sifon se dnes dalšího z kol dlouhého zápasu s námi nedočká. Domlouváme se na rozdělení do dvou družstev – Fos a Mezon provedou menší úklid lokality, zrevidují situaci na čelbě v Damoklově dómu, promyslí další postup a když vyjde čas, zkusí poškádlit zával nad hlavou v Achmedově komínu. Pavel se chápe akučky, věcí na kotvení a už se třese na dávno plánovaný pokus o další postup ve stropu Půlnoční propasti, kde je náznak vertikálního pokračování nad galerií. Mě, nejspíš pro moji urostlou postavu, připadá ta čest Pavla při prolongaci jistit .
U závrtu jsme cobydup. Já s Pavlem nejdříve slézáme na dno propasti, kde se navlékáme do sedáků a odkud Pavel vyráží po stávajícím laně ke stropu propasti. Než vylezu zpět na dolní plošinu mezi žebříky, odkud budu Pavla jistit, druhé družstvo už stačí přetraverzovat do Damoklovky. Sotva stačím udělat pár momentek výstupu podél kolmé stěny propasti, když se druhé družstvo už vrací. Nějak se na plošince vyhneme, vzápětí sestupují na dno propasti a po chvíli mizí do dolní části jeskyně.
Traverz ke galerii pod stropem propasti náš horolezec zvládl velmi rychle, následoval vertikální potup. První dobrou zprávou je, že propast má opravdu průlezné vertikální pokračování. Zpočátku se pod úhlem asi 70 stupňů lomí zpět k přepínce, ale potom už následuje vyloženě kolmý komín. Druhou dobrou, a nutno říci, že i překvapivou zprávou je, že také další pokračování je pohodlně průlezné, rozměry přibližně 0,8 x 1,5m, nezmenšuje se a odhadem minimálně 10 metrů není vidět konec. Poněkud smutnou zprávou je fakt, že z důvodu velkého tření lana v jistících bodech je dnešní postup u konce. Při další prolongaci bude nutné prvolezce jistit už přímo ze stropu propasti. Každopádně jistota dalšího slušného postupu nás utěšuje. Pavel provádí konečné úpravy kotvení lana a při návratu si užívá tyrolský minitraverz přímo pod stropem propasti. Potom vyrážíme do Dómu na rozhraní za ostatními badateli. Tady se dovídáme, že zával v Achmedově komínu je stabilnější než se zdálo. I přesto se podařilo pár hezkých kamenů zneškodnit a odtěžit.
Druhý sifon byl dnes opět bez vody, připravený k další těžbě. Navzájem se sdělujeme získané poznatky, ještě drobet uklízíme v dómu a potom už vyrážíme k povrchu. Venku je již tma, ale příjemně teplo.
Pro dnešek se rozcházíme už u Kančáku, obvyklé posezení v domovské hospůdce vynecháváme. Vidím, že jsem se tentokrát zase děsivě rozepsal, tak jen ještě připojuji poděkování účastníkům této vydařené akce. Možná sem Pavel připojí vlastní popis dnes objeveného pokračování Půlnoční propasti a perspektivu dalšího postupu.