27.11.2010 Okrouhlík

[Fos]

Sestava Devon: Marika, Mojmír, Petr, Pavel , Fos
Tartaros: Franci
Hosté: Jazz, Štajgr s chotí, Verča a Akim
Na poslední listopadové akci se nás sešlo opravdu dost, tak doufám, že jsem na nikoho nezapomněl. Podle osvědčeného zvyku se postupně zanořujeme podle svých časových možností do Okrouhlíku a nakonec se všichni kolem 13.3o scházíme u trativodu, kde dochází k potěšitelnému převisu nabídky pracovních sil. Vytváří se druhé útočné družstvo pro zdolání jednoho z posledních nezlezených komínů, a to v Damoklově síni.Nakonec tu byl vybojován úspěch a cca patnáctimetrový komín byl zdolán s výsledkem jak jinak než obvyklým-neprůlezné úžinky v charakteristickém směru.Vystrojení tu bylo ponecháno, takže někdo hodně štíhlý a šikovný může ještě tento výsledek přepsat. Zároveň se hoši koukli na balvanitý zával v nejhornější části síně, byl tu zaznamenán citelný průvan. Jako důkaz, že síň je neustále Damoklem střežena a že se tu lze pohybovat jen s největší obezřetností byl nenadálý pád jednoho meče, tentokrát naštěstí těsně vedle.
První tým bojuje po celou dobu s trativodem, pod studní je obsazen čtyřmi podavači kbelíků, takže dílo v první etapě docela odsejpá, problémem je kromě obvyklého ulpívání bahna v kýblech takřka fatální nedostatek vzduchu na čelbě.Přerušujeme na krátkou svačinu, už máme všichni shodnou UH barvu a adekvátně k zaujímanému místu v těžebním řetězci i navlhlí.Chodba udržuje po odbočení vlevo setrvalý směr s šířkou cca 0,7 m s krásně erodovanými stěnami a s asi 0,1 m volnou kapsou u stropu, skladba sedimentů zůstává stejná, kameny jsou spíš vzácný jev.V plném profilu bylo postoupeno cca o obvyklý metr, prognóza je stejná jako minule.Následující metr a něco je stejný , při sondáži na nás opět vytéká obvyklý kýbl vody. Na stropě je po metru nenápadný asi decimetrový zoubek, tak snad už po příští akci budeme o něco chytřejší. Po svačině se už dole moc pracovat nedá, k obnově vzduchu nedošlo , z komínku s vydatným skapem asi žádný nepřichází. Práce na čelbě má podobný likvidační charakter jako při likvidaci katastrofy na Černobylu – čtyři lopaty a dost. Proto tu zavčas ustupujeme. Stejně k autům dorážíme až o půl sedmé, krásně mrzne a první letošní sněhová nadílka se třpytí pod oblohou plnou hvězd.
Nakonec se všichni potkáváme při regeneraci sil u předlouhého stolu u Milušky spolu s kolegy z Tartarosu a Topasu. Díky všem, kteří nezaváhali a přišli zablátit svá těla do Okrouhlíku!

[Petr]

Zával v damoklově dómu je opravdu zajímavý, balvany sou docela velké, rozměr 1 x 1 m je běžný, i přes 2 metry by se našlo - ty se asi nevysypaly z nějakého trativůdku. Je to určitě přítok propasti, takže potenciál máme cca 40 výškových metrů lokalitu protáhnout ve směru "zpět" k povrchu a kdoví do čeho bysme se mohli napíchnout jiného, i když tohle není moc pravděpodobné. Přítok je to evidentně větší než hlídač. Komín je docela rozměrný, v největší části může mít rozměry tak 6 x 3 m. Ještě jeden zajímavý poznatek, v dómu není moc krápníků, vše je takové labilní. Proto si myslím, že jde o hlavní přítok propasti a zřejmě i o poslední aktivní přítok. Prioritou pro systematické další bádání je rozšířit přístup přes nepříjemný meandr - je to opravdu zážitkový průstup. Vystrojení nástupu ze žebříku kramlí je vhodné, ale není nutností. Traverz je od posledně přestrojený už docela slušně, při nástupu stačí jen trošku delší krok.

[Sfigi]

Jak je známo, já už se na Damoklovku přímo třesu . Tuhle sobotu se na pořešení vstupu do Damoklovky chystá Tomáš s Víťou.
A co je nad závalem? Podle popisu velikosti bloků je nejpravděpodobnější další dóm, nebo propast, možná v kombinaci s komínem. Ale na to si ještě chvíli počkáme.