SK Brno: Petr Kučera, Igor Bída Harna
Vilémovická: David Mikeš
nezařazený: Leoš Vlach
V této složením poněkud nestandardní, ale nečekaně silné sestavě 3 ZO ČSS a jednoho hosta (zatím
) nespeleologa se kolem 11 scházíme u Kančáku na pracovně exkurzní akci.Tentokrát jdeme nalehko, bez těžké techniky, která ostatně, jak se ukáže, zřejmě nějakou dobu nebude potřeba. Pouze do jeskyně snášíme opravený polní telefon a dvě kladiva s novými násadami, která nepřežila údernické tempo minulé akce.
Sestup dolů je tentokrát o něco pomalejší kvůli výkladu a prohlížení jeskyně. Hosté vyjadřují spokojenost, největší úspěch pochopitelně slaví dominanta Okrouhlíku - Půlnoční propast.
Jakmile dorážíme do Dómu Na rozhraní, po krátké prohlédce se už všichni ženou do práce.
Na samotnou čelbu do studny se vrhají kolegové a o jejich úsilí svědčí záhy ulomené poslední velké kladivo
. Naštěstí disponujeme čerstvě opravenými a velký blok vápence dlouho neodolává. Postupně je vytěžen veškerý připravený materiál nejen studny, ale i z jejího pokračování a také slušné množství původních sedimentů. Kolem půl třetí se hosté vydávají na povrch vstříci dalšímu programu a dole zůstáváme jenom my dva domácí. Protože ve dvou je těžba a hlavně transport materiálu vyloučená, zkoušíme alespoň sondovat ve dnu a v levé i pravé stěně prostůrky za studnou.
Za zmínku stojí především zcela horizontálně uskakující levá stěna, směr rozšíření míří zhruba zpět k dómu, a pravá stěna, která se ostře lomí, a místo dosavadního sklonu vlevo se obrací pod úhlem cca 30 stupňů vpravo ve směru předpokládaného postupu. Podél stěny se podařilo zatlačit pajzr asi 40 cm, potom narazil na stěnu nebo kámen. Žádný náznak volného kanálku, žádný průvan. Vzduch ve studni je citelně vydýchaný a zamlžený. Obě sondy mají pouze asi 30 cm, takže na závěry je ještě brzy. Dno je nyní přibližně 2,5 metru pod původní úrovní dna trativodu. Sedimenty jsou nadále jílovité prokládané vrstvami hrubého písku. Bohužel jsou výrazně obhaceny vodou, takže je obtížnější těžba i vysypávání kýblů, nohy se začínají bořit do dna. Holt to zde začíná připomínat náš milovaný sifon, bohužel poněkud mucholapkovitější.
Po ukončení sondáže uklízíme nářadí, probíráme další možný postup a pak se vracíme do dómu.
Následuje krátké občerstvení a potom se rozdělujeme. Tom se věnuje rozšiřování průlezu do chodby před dómem a já se přesouvám do propasti propojit el. kabel, který je již z dřívějška dotažený až za sifon. Ještě děláme pořádek v roztahaných prodlužovacích kabelech, sbíráme nářadí určené k opravě a potom už míříme k povrchu, kam dorážíme před 18 hodinou. Venku svítí sluníčko, je úplně jasno, ani náznak nějaké bouřky.
Protože jsme jen dva, vynecháváme tradiční návštěvu hospůdky a vyrážíme přímo k domovu.
Všem zúčastněným patří díky za pracovní nasazení! a doufáme, že hostům se pracovně exkurzní akce u nás v Okrouhlíku líbila.