Cestou na akci mě přemáhá zvědavost a stavuji se nejdřív na lokalitách skupiny Topas - Kristýnce a HSP, okouknout, jak to na povrchu vypadá po sobotní průtrži.
Kristýnka - odvodňovacím korytem evidentně teklo vody dost, ale v sobotu pečlivě udusanou hlínou a jílem uzavřený původní vstup obstál na výbornou a dolů nic nepustil. Ještě zbývá utěsnit okolní pukliny a především bezprostřední okolí u skruží, kde se voda cedí mezi kameny. V kýbloměru zavěšeném na mříži bylo napršených cca 70 mm vody.
HSP - boční hrázka na straně k ponoru podle náplav přetékala, kolem mříže je naplavený materiál včetně jednoho pěkného, už hezky zavánějícího kapříka
. Současný průtok do ponoru už je stejný, možná dokonce menší než před průtrží. Na cestě ke Kančáku nejsou žádné nánosy bláta z polí jako po loňské průtrži, u Kančáku také nejsou výrazné stopy po nějakém přívalu.
Okrouhlík - už na lesních cestách bylo vidět, že vody po nich teklo dost a dost. To se potvrzuje hned pod skružemi, kde je hezky mokro a stopy po tekoucí vodě, a také krásně opláchnutým žebříkem. V sondě pod lyžinami, nyní už bez vody, jsou deponované kameny pokryté vrstvou splaveného bláta - v sobotu sonda přetékala a voda vymílala a nanášela materiál až dolů do propasti. Místy je dno chodeb obnaženo až na větší kameny. Skapů je sice dost, ale přece ne tolik jako předminulou akci v závrtu. Každopádně pod propastí se naplňují nejčernější obavy - sifon je beznadějne zaplněný vodou... V nejnižším místě je volných jen několik centimetrů pod stropem, jinak jen voda a voda... Po chvíli váhání se Pavel do sifonu noří a zkoumá možnosti průniku - věří, že by to dal, nicméně pro tentokrát se vrací zpět. Podle pruhu pěny nalepené na stěnách sifonu soudíme, že vody zde původně bylo více max. o 5 cm, což znamená, že pokles hladiny od soboty, respektive od neděle je velmi slabý. V nejhlubším místě sifonu je kolem 70 cm vody. Tímhle tempem by se voda procedila nejdřív za měsíc. Probíráme situaci a nejschůdněji se nám jeví přečerpání vody do dolní části jeskyně malým kalovým čerpadlem pomocí min. 20 metrové hadice. Uvidíme, co na to ostatní, a možná bude vsakování rychlejší.
Sice jsem se vybavil laserem k orientačnímu zaměření případných objevů nad komínem, bohužel na fotoaparát jsem zapomněl - fotky zatopeného sifonu a v něm se mrskajícího jeskynáře v červeném overalu by neměly chybu
. Poté, co Plaváček vylévá vody z gumáků a helmy, nastupujeme na zpáteční cestu k povrchu. Komíny si před námi svá tajemství ještě na chvíli uchránily.Ještě se stavujeme u HSP, kde Pavel zkouší mobilem nafotit nebožtíka kapříka jeskyňáře a odebíráme se k domovu.
