Průběh akce jako přes kopírák. Sraz ve 13 hodin u Kance. Tepla ovšem moc není, jen 6C, vítr, oblačno až zataženo. Chvilku diskutujeme a už vyrážíme k Okrouhlíku. Protože zcela kolmá sonda je zhruba 8 metrů hluboká a vhodných stupů s chytů je místy velmi poskrovnu, nejdřív osazujeme kotvu s plaketou a lano s uzly na možné přidržení. Následuje těžba. Už při první sérii kýblů zkouším rozšířit profil volné prostory před první úžinou a nakonec se daří. Sice je to další zdržení, ale vyhnout se tomu nemůžeme. Jirka je opravdu ve formě, nějak stíhá skoro sám kýble transportovat až na mezistupeň vstupní propasti, takže ve finále na povrch můžeme dva a šetříme tím čas. Po krátkém občerstvení přichází na řadu druhá série. Při těžbě dochází k výrazné změně - dřívější absence kamenů bere za své a nyní jsou docela hojné, od malých fragmentů až po větší, které je nutné kladivem zpracovat na transportovatelnou velikost. Vrstvy sedimentů jsou velmi výrazné, hrubý písek se střídá s jemným. Jižní část sondy se nadále rozšiřuje, dokonce se objevuje klenbička klesajícího bočního kanálu ve východní stěně. Co je ale důležitější je skutečnost, že se mírně rozšiřuje i severní strana, která míří do volných prostor. Nyní je možné se bez přilby po boku naplazit k první úžince. Prostora před námi je jasným pokračováním výrazné tektonické poruchy, ve které se už tak dlouho lopotíme. Nahoru je vidět asi 5 metrů,vepředu asi po 3 metrech je další úžinka. Překvapením je vykopaný stalagmit i s fragmentem kamene. Potěšující je zjištění, že profil se při dalším zahloubení opět rozšiřuje po celé délce.
Poslední kýble druhé série vytahujeme na povrch za znění zvonů kolem 19 hodiny. Vítr už polevil, ale je docela chladno. U aut ještě chvíli debatujeme a potom už se rozjíždíme k domovům.
Díky všem za nepolevující optimismus
.