Ve dnech 3. – 9.8.2013 jsme uskutečnili s Olí výpravu do Dolomit, abychom doplnili po Julských Alpách své obzory o evropských kopcích. Zahájili jsme ji aklimatizací v Benátkách a potom už vzhůru do Cortiny ď Ampezzo . Evidentně jsme nebyli jediní, kdo využili stálého počasí pro návštěvu těchto nádherných velehor, Cortina přímo praskala ve švech a tak jsme se neprodleně přemístili do místa našeho zájmu, pod zdejší nejvyšší kopec Marmoladu. Kemp pod severovýchodní stěnou byl v naprosté pohodě a tak , vyzbrojeni mačkami, feratovými sety a hlavně odhodláním jsme se vydali ignorujíc veškeré lanovky od Lago di Fedaia na hlavní vrchol. První fáze představovala celkem monotónní šlapání do kopce, další už bylo výrazně zpestřeno chůzí přes ledovcová pole a sápáním se po feratách, dechovým cvičením, až najednou byl vrchol před námi. Nádhernými výhledy jsme se kochali ve společnost tří rakouských feratistů docela dlouho, nápor davů na vrchol se dnes nekonal. Stálo to za to, stihli jsme nakrmit místní ptactvo a vyptat se na cestu zpět. Chatař nás ohodnotil na tři hodiny k jezeru a tak se taky stalo .Trochu nás zaskočila strmost ledovce, ale za chvilku jsme si zvykli. Dolů to šlo skoro samo a před setměním jsme byli opět v kempu. Další den jsme se vydali na prozkoumali další z nižších vrcholů Monte Serauta. Ten je pozoruhodný hlavně svou historií, v první světové válce to bylo strategické místo, vedla tu hranice Rakouskouherského mocnářství. Nezbývá než vyjádřit svůj obdiv nad tím, co je člověk schopen učinit proto, aby zlikvidoval toho, kdo se mu znelíbí. To dění MK je proti tomu naprosto nic. Stovky metrů tunelů ve skalách, které se nám nakonec podařilo přes informační embargo najít v nás vzbuzují prazvláštní pocit . Spojovací chodby jsou dokonalé dynamické ledové jeskyně, výhledy ze střílen a pozorovatelen skýtají netradiční výhledy. A to dalších osm kilometrů chodeb prý bylo vykutáno ještě přímo v přilehlém ledovci. Další oblastí, kterou jsme navštívili byla Tre Cime di Lavaredo, kterou jsme pojali jako nutnost vidět pro vytvoření představy o tomto pohoří. Z parkoviště je to k nim pár kroků a taky to tak vypadá. Lidí jak na České, tak nezbývá než se neprodleně vrhnout do ferat, tam je to sice o poznání lepší,ale taky je tu lidí docela dost. I zde se v inkriminované době bojovalo, a tak jako správní speleologové vrháme na hřeben přímo proti Cimám, kudy procházela válečná fronta s množstvím pozůstatků -např. tunel v masivu Paternkofelu kterým dnes prochází značená cesta a dále řada opevnění, umělých jeskyní a také pamětních desek. Kocháme se z vrcholku Paternkofelu na nejčastější symbol Dolomit Vyrůstají kolmo ze sutinových polí. Nejvyšší je prostřední Cima Grande (Velký štít), ale ten tentokrát vynecháváme, pohled na severní stěny je impozantní. Zapadající slunce nás doprovází k našemu osamocenému autu na parkovišti, kde jsme ráno skoro nemohli najít místo. Rozhodování o programu posledního dne rozhodlo celkem rázně počasí, ráno se přihnala bouřka a tak jsme se pomalu vydali na cestu domů. Ani jsme nedoufali, kolik podzemních prostor se nám podaří prolézt. Jako zpestření jeskyňářské sezony vřele doporučuji. Fos.