Rumunsko - Banát, Muntii Locvei a Ciucaru Mare 7-2012

Účast:

Devon: Fos, Marika, Petr, Sandra; Pustý žleb: Kajman; Plánivy: Luboš Ch.; Nezařazení: Adéla, Kamila, Tomáš K.


Proběhla další expedice do rumunského Banátu (4. – 8. 7. 2012). Bohužel se nakonec nepodařilo zkoordinovat akci s rumunskými kolegy a původní plán návštěvy zajímavých lokalit v okolí Rešice se nekonal. Přesto jsme nechtěli přes svátky a následný víkend zůstat sedět doma na zadku a rozhodli se akci realizovat s jiným programem. Ve středu ve večerních hodinách jsme dvěma auty z Brna vyrazili směrem na českou vesnici Svatou Helenu, v jejímž okolí je stále co poznávat a objevovat. Po ranním čtvrtečním příjezdu, ubytování u Šibalů a dopoledním odpočinku vyrážíme na „pochoďák“ a návštěvu několika jeskyní v blízkém okolí. Proběhne návštěva Vranovce, kontrola vodního stavu v Jasance a nakonec jeskyně Poleva (cca 1 km dlouhá nádherně zdobená). Zde se také snažíme se střídavými úspěchy provádět fotodokumentaci.


poleva

Poněkud náročnější výlet, který absolvujeme za tropického vedra a ještě nevyspalí z cesty, zakončujeme kolem půlnoci v hospodě. Druhý den je v plánu pokusit se o sestup do propasti Avenul Rosu, největší vertikální jeskyně ve zdejším okolí s hloubkou -149 m. Pečlivě připravujeme lezecký materiál a jsme natěšení na sestup. Naše auta dobře zvládají výjezd cestou v opuštěném lomu za městem Moldova Noua. Už jenom v samotném lomu se docela kocháme, je to zde určitě zajímavý pohled na mohutné dílo a taky na důkladně „vybydlené“ provozní budovy. Dorazili jsme na úplný konec lomové cesty na hřebeni v 600 m n. m., zde má být někde blízko Avenul Rosu, hledáme však marně, jeskyni se nepodařilo i po velké snaze najít. Popis lokalizace v rumunském atlasu se ukázal pro nás jako nedostačující.


poleva

Den je zakončen opět v hospodě a posléze doma medovinou. Poslední den věnujeme návštěvě sousedního pohoří Ciucaru Mare. Má zde být mohutná jeskyně Ponicovei. Lokalizace v atlasu opět nic moc, mapka je s nevhodným měřítkem, tak prvně zabloudíme na naučnou stezku, jejíž součástí je stará štola, bohužel nevíme, k jakému účelu původně sloužila. Navštívíme také hřeben přiléhajícího kopce, ze kterého je parádní výhled. Poté se kousek opět popojede a tentokrát narážíme na obrovský kaňon řeky Ponicovei, stěny zde dosahují výšky srovnatelné s Macochou, či kaňonem Škocjanských jeskyní. Po krátkém pochodu narážíme na obrovský vstupní portál. Procházíme asi 500 m dlouhý hlavní tah, který je zakončen vývěrem do řeky Dunaj.


poleva

Od výstupu do bočních galerií nakonec upouštíme. Bez lana, které jsme si protentokrát nevzali, to není úplně ono. Poslední den zakončujeme netradičně v hospodě. S akcí jsme spokojeni, viděli jsme zase něco nového a stálo to za to, o její zabezpečení se mj. staraly jako členové týmu lékarnice a lékařka. Ráno kolem desáté hodiny se vracíme do Brna. Petr.


poleva